Víme jak se cítíte…


Několik superdětí bylo požádáno, aby se podělily o své zkušenosti a pocity s ostatními. 

Co dobrého a špatného jim jejich situace přináší?

 

Začneme nejdříve tím pozitivním:

naučil/a jsem se sdílet své pocity a cítit lásku intenzivněji

našel/našla jsem v sobě vnitřní sílu, o které jsem dříve nevěděl/a

našel/našla jsem činnosti, které mi pomáhají najít energii v situacích, kdy mám pocit, že už mi žádná nezbývá – běhání, tanec a další (ikdyž čas na ně moc nemám)

učím se věcem, které většina jiných dětí nezvládá, možná budu mít jako dospělý výhodu

mám dobrý pocit z toho, že mohu pomoci někomu, koho mám rád/a, snad díky tomu budu dobrým člověkem

myslím, že jsem se naučil/a větší trpělivosti

Péče o nemohoucí blízké přináší také mnoho starostí:

často se mi stává, že jsem ve škole nesoustředěný/á, mé myšlenky se rozutíkají a nedávám pozor

občas se cítím zmatený/á a mám strach

jsem vystresovaný/á

někdy mě přepadá pocit, že si nevážím sám sebe a naopak cítím vinu za to, co se mému blízkému děje

občas mi prasknou nervy a nechovám se k nemocnému dobře. Bojím se, že bych mohl/a někomu ublížit, tak se raději uzavírám se do sebe.

vyčerpává mě, že nemohu ignorovat telefony od členů své rodiny, musím být stále na příjmu. Bojím se totiž, že důvodem telefonátu by mohlo být něco vážného

učitelé mi někdy nechtějí dovolit brát telefon během hodiny, ale oni nechápou, že to může být opravdu důležité

někdy mám pocit, že se potřebuji vykřičet nebo vyboxovat, abych si ulevil/a

jsem často smutný/á, naštvaný/á, unavený/á, vyčerpaný/á a málo spím