Co dětem nejvíc chybí během karantény? Kamarádi ve škole, fotbal a zelený trávník

Bez ohledu na to, kde žijí, témata dětských obrázků jsou často stejná.

Děti kreslily, co jim chybí během karantény.
Od Tokia po Buenos Aires, od New Yorku po Káthmándú – děti ukázaly fotoreportérům agentury své obrázky z balkonů nebo z předomí a vysvětlily, co znamenají.

Osmiletý Řeku Matsui z Tokia nakreslil sám sebe mezi svými prarodiči na obrázku, kde se všichni tři usmívají. „Chybí mi babička a děda. Chtěl bych jít na návštěvu k babičce domů,“ řekl. Jeho o čtyři roky starší sestra Jaja nakreslila sebe a svou kamarádku. „Nejvíc ze všeho bych chtěla být se svými kamarádkami,“ vysvětlila.

Kromě smutku po prarodičích děti také kreslí sporty, kterým se nyní nemohou věnovat. Osmiletý Ivan Posta a jeho jedenáctiletý bratr Vince, kteří žijí v maďarském hlavním městě Budapešti, nakreslili obří fotbalové míče. „Nakreslil jsem fotbalový míč, protože na zahradě nemůžeme kopat, všude jsou tam stromy a keře,“ řekl Vince.

O tisíce kilometrů dále v nigerijském Lagosu nakreslil jedenáctiletý Olatunji Adebayo také velký fotbalový míč. „Chybí mi, jak jsem chodil hrát fotbal s kamarády, než začala karanténa. Z karantény jsem smutný,“ svěřil se.

Dalším, často zastoupeným motivem, jsou květiny, les a zelené trávníky. Jane Hassebroek, která žije v newyorském Brooklynu, řekla: „Nakreslila jsem náš park, protože to je místo, kde se po škole scházíme s kamarády a bavíme se. V karanténě si připadám jako v pasti, protože žiji v New Yorku a je těžké udržet si odstup od ostatních, když je kolem tolik lidí,“ dodala tato třináctiletá dívka.

Sandithi Illeperum je 14 let a žije ve srílanském hlavním městě Kolombě. Na jejím obrázku sedí dívka sama v dolním rohu s koleny přitaženými k bradě a v ochranném roušku. Nad ní je skupina tančících ženských postav s nadýchanou sukní. „Před karanténou jsem kreslila zábavné, kreativní věci. Ale teď kreslím to, co mi nejvíc chybí. Kreslím své emoce. Cítím se hrozně osamělá, protože jsem jedináček,“ řekla.

A některé děti se rozhodly na obrázcích symbolicky postavit samotnému viru. Desetiletý Nipun Kitkrajlart, který žije v thajské provincii Samutprákán, nakreslil virus jako monstrum ohrožující svět – ale zdravotníci s pomůckami, jako je dezinfekce a ochranná rouška, jeho útok odrážejí.

V Číně, kde se koronavirus objevil nejdříve a kde už byla přísná karanténní opatření odvolána, vytvořil jedenáctiletý Li Čchung-Čchen propracovaný kreslený příběh. Virus v něm přilétá „netopýřím letadlem“. Lidé jsou ochotni položit svůj život, aby se mu postavili. A nakonec ho porazí „očkovacími zbraněmi“.