Škodlivé praktiky používali už naši předkové. Novorozence koupali, natírali máslem, kladli na kamna

Kojení bylo pro ně samozřejmé, o tom, co miminko v prvních chvílích na světě opravdu potřebuje, však neměly nejlepší znalosti. I když se naši předkové v mnoha oblastech starali o děti přímo příkladně, v souladu s dnešními vědeckými doporučeními, neplatilo to bezprostředně po narození.

Facebook
Naši předkové se o miminka starali nejlépe, jak věděli, bohužel to nebylo vždy v souladu s jejich skutečnými potřebami. Ilustrační foto slovenského vesnického pokoje ve skanzenu v Pribylině.

Tam to bylo spíše naopak, miminkům první okamžiky na tomto světě stěžovaly, i když samozřejmě ne úmyslně. \“Konali v souladu s tehdejšími poznatky, snažili se dělat nejlépe jak věděli,\“ říká etnoložka Kateřina Nádaská.

Dnes víme, že miminko po narození potřebuje být v kontaktu kůže na kůži se svojí matkou. Její tělo mu zajišťuje udržování vhodné teploty, podporuje všechny životní funkce, uklidňuje ho a vytváří podmínky pro bezproblémové kojení. Přesto však ani dnes není okamžitý a nepřerušený kontakt kůže na kůži samozřejmý, personál se často raději spoléhá na přístroje. Nezabývali se jím ani naši předkové, ti zase více věřili magickým obřadům. A tak jak se dnes v porodnici o miminko po narození rutinně stará personál, v minulosti se o novorozence namísto matky také v prvních minutách starali jiní.

„Miminko po příchodu na svět zvykli babice dávat na kamna nebo pod ni, aby se mu dobře vodilo, aby bylo silné a zdravé,“ přibližuje etnoložka Zora Mintalová Zubercová v knize Tradice na Slovensku. Samozřejmě, nejprve mu prořízli pupeční šňůru a zavázali domácí přízí. Miminko porodní babice převrátila hlavou dolů, aby z něj stékla plodová voda, případně mu vyčistila pusinku od hlenu.

Potom mu připravili koupel, kterou dítě absolvovalo ještě předtím, než si ji matka mohla poprvé přivinout. Koupel pro novorozence je přitom podle dnešních poznatků nevhodná, odborníci radí děťátko nanejvýš jemně otřít a ponechat mu na tělíčku zbytky novorozeneckého mazu, který ho chránil v děloze. Svůj smysl má totiž i mimo ni – chrání před bakteriemi, chladem a je zdrojem pro tvorbu mastných kyselin.

Naši předkové však první koupání považovali za velmi důležité pro pozdější osud dítěte. Jak popisuje Zora Mintalová Zubercová, v minulosti miminku podle jednotlivých regionů do korýtka na první koupání přidávali cukr či med, aby mělo sladký život a bylo oblíbené, sůl, aby bylo zapotřebí, kousek chleba, aby bylo přejné, vařené vejce, aby bylo zdravé a kulaté, případně peníze, aby bylo bohaté. Proti zlým silám je měly chránit bylinky, kapky svěcené vody a další úkony.

Koupel novorozence navzdory škodlivosti přetrvávala u nás mnoho generací, prakticky jen v posledních desetiletích se od ní upouští.

Jím to ale nekončilo, obřady pokračovaly. Zora Mintalová Zubercová ve své knize uvádí, že vykoupané miminko pak babice většinou přežehnala a natírala. Někde máslem, aby bylo silné, jinde na nohou a čele husím mastí, aby bylo odolné proti zimě. Miminko se ukládalo na kamna, aby bylo tlusté jako kamna. Nakonec ho zabalili do tenkého polštáře z peří a obtočili poválečkem. „Všechny práce kolem děťátka se měly provádět potichu a beze spěchu,“ připomíná etnoložka.

Potom se babice a přítomné ženy postaraly o matku. Tu také umyli, převlékli do čistého, učesali, vyměnili prostěradlo, povlečení a teprve potom žena konečně dostala do náruče své dítě. Důležité první chvíle však byly promarněné ao kontaktu kůže na kůži či alespoň bez bariéry zavinovačky nemohla být ani řeč.

Takto však dítě bylo nachystáno na další důležitý obřad – a to, aby si ho mohl přijít vzít na ruce jeho otec, aby ho jako první políbil a tím uznal za člena rodiny. Potom už zůstávalo v péči matky, zatímco otec nebo babice šli oznámit radostnou zvěst o narození budoucím kmotrem a ostatním známým.

Krutý zvyk Slovanů
Zora Mintalová Zubercová upozorňuje na to, že uznání novorozence otcem mělo sice před sto lety většinou formální charakter, za dob starých Slovanů však šlo o přežití. „Po porodu se vybírala jen zdravá a vyvinutá novorozeně, ta, která byla fyzicky postižená, nevyvinutá nebo určitým způsobem odlišná, se odstraňovala. Drastický výběr novorozenců však ani tím neskončil, protože všechny vykoupaly ve studené vodě, což slabší, neduživá a fyzicky méně odolná novorozeně nepřežila,“ píše etnoložka v knize Tradice na Slovensku s tím, že je možná nutil k takovým postupům stav nouze a hladu, nebo možná takto vylučovaly holčičky.