Tři různé osudy, jeden boj: Za zdraví

Úraz, vážné onemocnění, zdravotní postižení. S poznáním, že zdraví je nejdůležitější, přichází často i další zjištění: Bez peněz je boj za zdraví náročnější, často nemožný.

Jen za peníze lze nakoupit léky, terapie, zdravotnické pomůcky. Zákon však přesně stanoví, které z nich může zdravotní pojišťovna uhradit z veřejného zdravotního pojištění a které ne.

Již téměř deset let přispívá zdravotní pojišťovna Důvěra svým pojištěncům na potřebnou léčbu nad rámec zákona. Své o tom ví více než 1200 pojištěnců, kterým za tuto dobu rozdělila více než 1,5 milionu eur.

Také Bojovníci za zdraví – Ninka, Kristiánko a Diana, kteří obdrželi finanční příspěvek od Důvěry v uplynulých měsících.

Nejprve kašel, pak nehybná ruka

Ninka obdržela grant na speciální rehabilitaci ruky.
Do 8 let byla Ninka zdravým dítětem. Koncem října 2019 obdržela záchvatový kašel. Diagnóza: bronchitida. Později bylo zjištěno, že má zánět míchy.

Začala se jí třást levá ruka, později jí přestala hýbat úplně. Aby postiženou ruku co nejvíce rozhýbala, potřebuje neustálou rehabilitaci. „Bohužel, rehabilitace v našem regionu a v domácím prostředí nejsou natolik intenzivní, jak by potřebovala. A v soukromých rehabilitačních centrech, které zdravotní pojišťovny neproplácejí, jsou finančně velmi náročné,“ říká máma dnes desetileté Ninky Eva.

Ninkiny pokroky, a když malé, jsou pro rodinu velkým krokem k vytouženému cíli. Tím je co nejvíc rozhýbat Ninkinu ​​ruku.
Ninka má jednou ročně nárok na 28denní lázeňský pobyt, který jí proplatí zdravotní pojišťovna, což ovšem nestačí. „Proto jsme se rozhodli požádat o grant zdravotní pojišťovnu Důvěra.“

Rehabilitační pobyt, na který dostala Ninka finanční příspěvek, má už za sebou a její maminka vidí pokroky. „I když malé, ale pro nás jsou i malé pokroky velkým krokem k vytouženému cíli. Tím je rozhýbat Ninkinu ​​ruku, nejlépe na sto procent. Nebo alespoň do takové míry, aby uměla v budoucnu vykonávat sama všechny samoobslužné činnosti bez asistence,“ dodává Ninkina máma.

Kristiánko ještě může vidět

Když měl Kristiánko tři měsíce, lékařka si všimla, že zvláštní koulí očima a nereaguje na světlo ani na předměty. Diagnóza zněla hypoplazie zrakových nervů a chiasmy. Lidé s tímto onemocněním mohou vidět všechno, a nemusí vidět vůbec nic.

Kristiánko čtyřnožkuje ve svém dětském pokoji a nenaráží do stěn, směje se na blikajících světélkách, je to malý zázrak.
„Lekli jsme se, že nás náš syn nikdy neuvidí. Začali jsme dělat všechno proto, aby se jeho zrak zlepšil. Než se jeho mozek vyvíjí, máme šanci zlepšit jeho zrakové funkce,“ říká máma Zuzana. Rodiče jednoletého chlapečka každý den stimulují jeho zrak světýlky, speciálními světelnými tabulemi, senzorickými hračkami. Od lékařů dostali doporučení absolvovat terapii elektrickými impulsy. Problém je v tom, že je drahá, zdravotní pojišťovny ji neproplácejí a nejblíže se provádí až v Berlíně.

V grantovém programu Důvěry požádali Kristiánkovi rodiče o proplacení části nákladů na první léčení. Uspěli a první terapii už mají za sebou.

„Badáme první pokroky. Kristiánko začal vnímat velké předměty, umí je rozlišit, například míč, počítadlo a světelnou tabuli. Čtyřnožkuje ve svém dětském pokoji a nenaráží do stěn, směje se na blikajících světélkách,“ vysvětluje máma Zuzana.

Chlapeček sice stále nezaostřuje a nevidí malé předměty, rodiče však věří, že i to se časem povede. „Věříme, že časem rozpozná, že máma je máma a táta je táta,“ uzavírá Zuzana.