Žádná kola ani rukávky. Jak správně učit děti plavat, radí bývalý plavec a úspěšný trenér

Kola, vesty ani rukávky nepotřebujete. Slouží spíše k bezpečnosti dětí, když nejsou ve vodě pod dohledem, ne k výuce. Chcete-li je učit plavat, je třeba jít na to jinak.

Facebook
Hlava pod vodou, zadržený dech a vydechnutí do vody, to jsou základní kroky, bez kterých se dítě správně plavat nenaučí. Foto: shutterstock.com

Základem je předplavecká příprava, tedy děti se musí nejprve naučit zadržet dech a vydechovat do vody, ponořit si do ní tvář. „Nenásilně, hravou formou, protože dítě má přirozené zábrany,“ říká zkušený a úspěšný plavecký trenér Ladislav Struhár, který vedl i například naše plavce na paralympiádě v Londýně.

Při učení dětí doporučuje, aby dospělý nejprve vždy dítěti ukázal, co po něm chce a pak to s ním postupně zkoušel. Důležité je, aby to dítě vnímalo jako zábavu, nikoli jako povinnost. Tedy například ponoření obličeje lze trénovat tím, že rodič bude s dítětem vybírat z vody předměty. Dá se to i doma ve vaně nebo hlubším bazénku. „Jednoduché, položím na dno nějaký předmět, hračku as dítětem ji vytahujeme. S důrazem na nádech nad vodou a výdech ve vodě. Nebo tam porozhazujeme kostky a hrajeme si, kdo vytáhne víc,“ přibližuje trenér.

Drtivá většina, téměř 90 procent dětí bude při tom mít oči zavřené, přesto brýle nedoporučuje. „Je dobré, aby si děti zvykly na pocit mokrého obličeje,“ vysvětluje. Stejně tak je dobré, když se časem naučí oči ve vodě i otevřít, zejména v otevřených vodách jim to může později usnadnit orientaci a zvýšit bezpečnost.

Škola hrou
Ponořit hlavu do vody dítě se může učit i tak, že bude podlézat dospělému ruku. „Jestli jsme v přelivovém bazénu, tedy takovém, kde vodní hladina sahá po okraj bazénu, jednoduše položíme ruku na kraj a vyzveme dítě, aby přešlo pod ni. Pokud se bojí, co se často stává, tak ho druhou rukou chytneme a provedeme,“ radí zkušený trenér. Pokud jste v bazénu, který má okraje výše než vodní hladina, jednoduše opřete ruku o okraj, ale ne více než 5 centimetrů nad hladinou, aby dítě bylo stále nuceno ponořit hlavu při přechodu na druhou stranu.

Dobrým hravým tréninkem pro zadržení dechu pod vodou jsou také skoky do vody. Většina dětí se jich zprvu bojí, rychle si však skákání oblíbí. „Nejprve je držíme za ruku, s bázlivějšími můžeme začít ze sedu zkraje bazénu. Rychleji se osmělí, když nás uvidí ve vodě, že je tam čekáme,“ říká Ladislav Struhár.

Fáze dva – ležení na vodě
Zadržet dech a naučit se vydechovat do vody je základ, až když to dítě ovládá, můžeme přejít k samotnému plavání. Tedy přesněji – ze začátku k tomu, aby se dítě naučilo lehnout si na vodu.

Ladislav Struhár má osvědčenou metodu, nakonec, rukama mu už prošly stovky dětí. Využívá plaveckou pomůcku – desku s kulatými otvory. „Nezachrání dítě, ale dodá mu jistotu, přinutí ho vystřít ruce a uložit tělo do správné polohy,“ vysvětluje její přínosy.

Dospělý tedy chytí desku z jedné strany, dítě z druhé. Lehne si na vodu a ponoří hlavu, splývá. Dá se to trénovat i na zádech. Dítě si zde akorát drží desku zboku oběma rukama a umístěnou ji má na spodním kraji břicha. Proč právě tam? „Aby tělo dosáhlo na vodě stability a dokázalo se správně vystřít,“ upřesňuje odborník.
Ladislav Struhár s jedním svým někdejším svěřencem, paralympionikem Viktorem Keménym, který skončil sedmý na Letních olympijských hrách v Londýně. Foto: SITA

Pokud má dítě obavy lehnout si na vodu, můžeme mu pomoci. „Podložíme ruce pod lopatky, postupně je posouváme výše, ostatně už jen pod temeno hlavy, aby dítě leželo na vodě s naší co nejmenší podporou,“ popisuje Ladislav Struhár.

Nakonec při tomto úkonu je třeba ještě dosáhnout, aby dítě leželo na vodě na zádech s nataženýma rukama za hlavou. Nejjednodušší je dítě vyzvat, aby dalo ruce s deskou za sebe, kde stojíme my. Můžeme ho přitom zespodu podporovat rukou, ale postupně ji stahovat.

Při obou polohách, na břiše i na zádech by měla být hlava ponořena vždy po uši, pokaždé ale z opačné strany.

Kolik trvá učení
„Tyto základy by se dítě mohlo naučit zhruba za čtyři až pět intenzivních plaveckých tréninků,“ říká Ladislav Struhár. Samozřejmě, to závisí na dítěti – jeho povaze a chuti plavat. I když každé je jiné, zpravidla platí, že jeden trénink pro děti v předškolním věku by neměl trvat déle než 20-30 minut, protože malé děti nedokážou déle udržet pozornost. Školáci na prvním stupni základní školy už zvládnou 45minutovou výuku.

Pokud dítě už dokáže ležet na vodě, začíná nácvik samotného plavání. Zjednodušeně řečeno – dítě se nyní musí naučit vydechnout do vody, zvednout hlavu k dalšímu nadechnutí a při tom celém se pohybovat. „Opět jim to musíme názorně ukázat – jak dát ruce od těla a jak zvednout hlavu. Také jako kopat u kraulařském a znakářském styly nohama, od kolen dolů. Spousta dětí dělá chybu, že začne nohama jezdit na kole, což jim pohyb samozřejmě ztěžuje.