Co zakazovali předkové těhotným ženám a co zůstalo dodnes

Nic nešít ani neplátat, nedívat se na mrzáky, nechodit na zábavy či neubližovat zvířatům. Na těhotné ženy se v minulosti vztahovalo množství omezení. Naši předkové věřili, že jejich dodržování přispěje k tomu, aby měla žena lehký porod a narodilo se jí zdravé dítě.

Facebook
Naši předkové věřili, že těhotené ženy ohrožují mnohá nebezpečí, ve snaze ochránit je si vypomáhaly i magií. Foto: shutterstock.com

Přístup našich předků k těhotným ženám přibližuje etnoložka, historička a muzejnice Zora Mintalová Zubercová v knize Tradice na Slovensku. Zdravotní prohlídky jak je známe dnes pochopitelně neznaly, záleželo jim však na tom, aby porod proběhl bez komplikací a matka i dítě zůstaly zdravé. Vypomáhali si i magií, které, jak známo, naši předkové ve velké míře věřili.

Několik doporučení či dokonce zákazy, co těhotné ženou smějí a co ne, vycházejí právě z ní a lišily se podle jednotlivých regionů. Jak uvádí Zora Mintalová Zubercová, například žena se neměla dotýkat vlastního těla mokrýma rukama, aby dítě nemělo na sobě mokvavé lišeje. Nikdo do ní nesměl házet červený plod, aby se dítě nenarodilo s podobnou skvrnou. Nesměla také ubližovat zvířatům, zvláště ne hadovi jako strážci domu.

Na druhé straně však byly i rady, které sice vycházely z obyčejné lidové logiky, ale byly velmi blízké těm, které dávají lékaři dnes. Například ženy na Spiši nesměly pít kořalku, důvod – prostě proto, aby dítě nebylo „šílené“. Dnes už známe fetální alkoholový syndrom a je dokázáno, že pití alkoholu v těhotenství může způsobit dětem vážné zdravotní a psychické problémy.
Kolik dětí měli naši předkové
Průměrný počet dětí v rodině byl na přelomu 19. a 20. století čtyři až pět. Jak však upozorňuje Zora Mintalová Zubercová, velké odlišnosti byly v jednotlivých regionech. V chudších severních oblastech – Kysuce, Orava či na východě bylo běžné mít i 10-14 dětí, na jihu na poměrně souvislém území evangelických a kalvínských obcí se praktikovala tradice jedináčků. Důvodem byla podle etnoložky nechuť hospodářů dělit majetek mezi více potomků. Jejich touhou bylo předat ho jednomu dědici a zvelebit ho. Těhotné ženě se také zakazovalo chodit na zábavy – předkové totiž ženu v očekávání považovali za nečistou, vystavenou škodlivým vlivům a nebezpečí, před kterým bylo třeba se chránit. Obávali se, že její přítomnost na zábavě by mohla vyvolat bitvu. Nechodit na hlučné zábavy se však doporučuje těhotným i dnes – příliš hlučné prostředí, zakouřený vzduch a ponocování nejsou zrovna tím, co dítě v děloze potřebuje.

Dokonce i pověry, že se žena nemá dívat na mrzáky či jinak postižené lidi, které by se mohla leknout, se dnes dají vykládat jako ochrana před stresem, který nežádoucí vliv na plod a v případě jeho velké koncentrace může opravdu zanechat následky.

Opodstatnění má i další rada – aby těhotná žena nepřicházela do kontaktu s cizokrajnými zvířaty, která vodili cirkusanti či jinými neobvyklými věcmi, které se nějak negativně vyjímaly z běžného života. Dnes platí také zásada, že v těhotenství opatrnosti nikdy není dost zejména u neznámých zvířat či potravin, jelikož organismus těhotné ženy finguje jinak a je na mnohé věci citlivější než za normálních okolností.

Předkové za důležité také považovali, aby ženy nebyly plačtivé a smutné, neboť by se to mohlo přenést i na dítě. Dnes už na téma deprese v těhotenství a jejich vliv na dítě existuje řada studií.

Z doporučení, která vyvolávají úsměv, je například zákaz šít a plátat. Ten byl z obavy, aby ženě nepřirostla placenta. Nesměla si ani sednout na špalek, na kterém byla zaťata sekera či překračovat oj. \“V žádném případě si neměla sednout na mez, protože z meze se sesouvá zem, a tak by se mohlo dítě sesunout do hrobu,\“ přibližuje další pověru Zora Mintalová Zubercová.

Na druhé straně se však v minulosti naši předkové o těhotné ženy i starali – snažili se jim vycházet vstříc, což je také princip, který platí dodnes. „Na co březí žena měla chuť, to měla sníst,“ říká etnoložka. Ženu měli při návštěvě nabídnout jídlem, které jí zavonělo. Mělo to i ochranářský účinek – aby \“nezabažela\“, resp. nepotratila.

Byly však regiony, kde se ženám nedovolovalo jíst všechno – například se tradovalo, že pokud žena je hodně kyselého, dítě bude „špatné“, pokud žena je rybu, bude „sliňavé“, pokud sní maso od kosti, bude hubené. Vycicování morku z kostí či olizování habarky zase mohlo způsobit, že dítě bude sopľavé.